Když majetek neopravujeme, ale technicky zhodnocujeme
Datum publikování: 1. 6. 2011
Autoři: doc. Ing. Ivana Kraftová, CSc., Ing. Markéta Špičková
Typ: výklady
Zdroj: Účetnictví v praxi 2011/6
Péče o majetek patří k základním úkolům podnikatele, jeho dobrý stav umožňuje dobře plnit podnikatelské funkce, naplňovat vytyčené cíle. Zvelebování majetku je zpravidla výrazem úspěšnosti podnikání. Cest jak dosahovat žádoucího stavu je řada, mezi základní patří bezesporu řádné udržování, opravy a úpravy, ale také technické zhodnocení. Právě technické zhodnocení dlouhodobého majetku je specifickým problémem nejen věcným, ale také účetním a daňovým. Následující příspěvek se pokouší shrnout současný stav úpravy problematiky technického zhodnocení z účetního hlediska včetně souvisejících daňových aspektů.
Když majetek neopravujeme, ale technicky zhodnocujeme CO JE A CO NENÍ TECHNICKÉ ZHODNOCENÍ Pro určení toho, co je klasifikováno jako technické zhodnocení, je nutno vycházet ze zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), na jehož ustanovení § 33 a 32a se odkazuje vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „VPU“), ve svém § 7 odst. 7. Zprvu je třeba konstatovat, že ZDP vymezuje technické zhodnocení jako výdaje na určité změny na majetku, nikoli tyto změny samotné, ani jako náklady na tyto změny. (Zde se projevuje nejednoznačnost terminologie daňových a účetních předpisů, která komplikuje praktickou aplikaci předpisů. Mohlo by se z daného totiž usuzovat, že neuhrazená faktura - neuskutečněný výdaj - nemůže být považován za technické zhodnocení.) Pomineme-li tento problém, je hlavním kri ...