Účtování podle IFRS: DPH

Začátek serie

Přestože IFRS DPH výslovně nezmiňuje, často se musí aplikovat v zemích, kde se DPH platí (a kde se o DPH musí proto účtovat). Samozřejmě, z toho vzniká otázka: proč se IFRS nevěnuje něčemu, co je pro mnoho firem tak zásadní účetní problém? Odpovědi jsou v podstatě dvě.

Zaprvé, IFRS jsou MEZINÁRODNÍ standardy finančního výkaznictví, nikoli (navzdory přesvědčení lidí, kteří většinu svého pracovního času tráví v Bruselu) EVROPSKÉ účetní standardy; a DPH je především evropskou záležitostí (občas se najde jiná zem mimo EU, která DPH zavedla, nebo o jeho zavedení uvažuje, ale v podstatě jsou to jen ty země, kterým vadí, že jejich hospodářství je příliš výkonné a chtějí mu pod nohy hodit pořádný klacek).

Ale hlavní důvodem je, že jako vratná daň, DPH nepotřebuje žádná specifická pravidla. Jinak řečeno, jeho aplikace je tak jednoznačná, že tvůrci IFRS nikdy nepocítili potřebu firmám říkat, jak by o DPH měly účtovat.

26.3.R1 XYZ prodala firmě ABC zboží za 10,000. 27.3.R1 od firmy DEF koupila zboží za 5.000. Všechny tři firmy jsou plátci a sazba je 20%. XYZ svou daňovou povinnost hradí (automaticky) každého 23. v 17:55 (za účelem přehlednosti se všechny případy účtují a zároveň vykazují samostatně).

Na rozvaze by se vykázalo:

Samozřejmě, často slyším, že tento postup je zbytečně složitý, a že by tento byl lepší:

Zde však může nastat problém, že pokud by se použil ten druhý způsob, a firma by nebyla opatrná, její rozvaha by mohla vypadat nějak takto:

Na první pohled je zřejmé, že se firma dopustila chyby, protože nerozlišuje fakt, že pohledávka / závazek vyplývající z povinnosti odvést DPH, má jiný charakter než pohledávka / závazek vyplývající z prodeje / nákupu zboží. O tom, zda tato chyba je „materiální“ (jak se tento pojem chápe v kontextu IAS 8.42), se vedou spory (já jsem přesvědčen, že ano, zatímco jiní experti jsou přesvědčení o opaku). O čem však pochybnost být nemůže, je fakt, že si firma touto chybou bude sama škodit.

Třeba, jeden z nejzákladnějších finančních ukazatelů, který se při každé fundamentální analýze počítá mezi prvními, je „days of sales outstanding“ (DSO=(A1/B1)*C1 nebo =A1/(B1/C1, kde A1 jsou průměrné pohledávky, B1 výnosy a C1 počet dnů), který měří jak je firma úspěšná při vymáhání svých pohledávek. A zde DPH může (protože ovlivňuje jen rozvahu) způsobovat skreslení.

Například, firma DEF a firma EFG obě prodaly zboží za 1,000 a obě své pohledávky inkasují do měsíce. Firma DEF vykazuje své pohledávky čistě (po odečtení DPH), zatímco EFG hrubě. Pokud se vypočítá DSO u obou, zdá se, že firmě EFG trvá 6 dnů déle inkasovat peníze než firmě DEF. Zavěř? Vedení firmy EFG je (ve srovnání s vedením DEF) méně schopné, protože nedokáže přesvědčit zákazníky, aby zaplatili včas.

Nakonec je ještě třetí důvod, proč se IFRS s DPH nezabývá. IFRS obecně vychází z předpokladu, že stát daní pouze příjem, který byl skutečně realizován. Pokud tomu bylo tak, účtování o DPH je opravdu jednoduchost samotná:

Ale pokud by stát zdaňoval peníze místo zboží, výrobků nebo služeb, nemohly by nastat takové paradoxní situace, jako že firmu okrade nějaký zloděj (tím že jí nezaplatí za odebrané zboží) a pak, místo aby zloděje potrestal, stát firmu okrade podruhé (tím že vyžaduje zaplacení daň s částky, kterou firma nikdy nezískala).  To by ale státní pokladna asi nepřežila.

Příště: reklamace.