Hlavní stránka > Blog > Robert Mladek > Účtování podle IFRS: Splátky s nereálnou implicitní sazbou

Účtování podle IFRS: Splátky s nereálnou implicitní sazbou

Ekonomika

Minule pohledávky s prodlouženou splatností, dnes splátky s nereálnou implicitní sazbou:

1.1.R1 XYZ prodala stroj, který vyrobila na zakázku pro firmu EFG. Zákazník se zavázal zaplatit akontaci 2.400 a po té roční splátky 1.200 po dobu 8 let. Na základě průměrné marže (25%) a výrobních nákladů (8.000) obchodní zástupce firmy XYZ vypočítá prodejní cenu na 10.000.

P	Payment	Discount rate	Present value
O	Splátka	Diskontní sazba	Současná hodnota
A	B	C	D=B/(1+C)^A
0	2,400	5.50*%	2,400
1	1,200	5.50%	1,137
2	1,200	5.50%	1,078
3	1,200	5.50%	1,022
4	1,200	5.50%	968
5	1,200	5.50%	918
6	1,200	5.50%	870
7	1,200	5.50%	825
8	1,200	5.50%	782
			10,000

Bohužel, z této prodejní ceny by vyplývala implicitní sazba (5.5048499%), která se nedá považovat za rozumnou. Zároveň protože stroj byl vyroben na zakázku, XYZ nebyla schopná zjistit průměrnou prodejní cenu za běžných platebních podmínek (a proto nebyla schopná aplikovat 18.11.b). Firmě proto nezbyla žádná jiná možnost než aplikovat IAS 18.11.a (potažmo IAS 39.AG64 / IFRS 9.B5.1.1).

Bohužel, protože EFG byla malá firma podnikající v zemi, kde podobné firmy žádné finanční nástroje neemitují, nebylo možné AG64 aplikovat doslovně (vycházet z tržní ceny srovnatelných nástrojů s podobným úvěrovým ratingem). Místo toho XYZ zjistila (na základě závazné nabídky od své banky), že kdyby si firma EFG bývala na nákup půjčila, bance by zaplatila 9½%.

Mimochodem, lidé mi občas tvrdí, že bývá problém podobné nabídky od peněžních ústavů získat. Já jsem však na podobné problémy zatím nikdy nenarazil, protože preferuji využívat služby takových firem, které nepovažují pojem „servis zákazníkům“ za prázdnou marketingovou frázi, a proto jsou zvyklé svým klientům vycházet vstříc.

Každopádně, IFRS se nezajímá o to, jak údaje získat, ale jednou jak jsou získány, pak je možné vypočítat skutečnou prodejní cenu výrobku:

P	Payment	Discount rate	Present value
O	Splátka	Diskontní sazba	Současná hodnota
A	B	C	D=B/(1+C)^A
0	2,400	9.50%	2,400
1	1,200	9.50%	1,096
-	-	-	-
8	1,200	9.50%	581
			8,920

Pak aplikovat metodu efektivní úrokové sazby:

P	Discount rate	Receivable	Interest	Payment	Principle reduction
O	Diskontní sazba	Pohledávka	Úrok	Splátka	Snížení jistiny
A	B	C = C_(C+1) - F	D = B * C	E	F = E – D
0	9.50%	8,920	0	2,400	2,400
1	9.50%	6,520	619	1,200	581
-	-	-	-	-	-
8	9.50%	1,096	104	1,200	1,096
			3,080	12,000	8,920

A nakonec účtovat:

1/1/Y1 / 1.1.R1
Installment sale / Splátkový prodej		9,600
Cash in bank / Banka		2,400
Cost of goods sold / Náklady na prodané zboží		8,000
	Revenue / Výnosy		8,920
	Deferred interest revenue / Odložený výnosový úrok		3,080
	Inventory / Zásoby		8,000

Samozřejmě, jsou tací, kteří tvrdí, že cena je 10.000 (protože je uvedená jak v prodejní smlouvě, tak na daňovém dokladu), a proto se do výnosů musí promítnout 10.000 (a to ke dni 1.1.R1).

Toto tvrzení by možná bylo pravdivé, pokud by se aplikovaly standardy, které vycházejí (jako například ČÚS) z právní / smluvní formy.

IFRS však vychází z ekonomické povahy, a proto by se při aplikaci IFRS jednalo o chybu.

Občas v této souvislosti také vznikají otázky typu: je nutné k této úpravě prodejní ceny generovat nějaký „interní doklad“?

Bohužel, při aplikaci IFRS takovéto otázky nejsou relevantní.

Protože IFRS není „účetní“ systém (upravující postupy či formálnosti dokladové evidence), při aplikaci IFRS se neúčtuje na základě dokladů, nýbrž na základě transakcí, událostí či okolností (jak vysvětluje IAS 8.7).

Pokud firma chce doložit skutečnost, že na faktuře je 10.000, zatímco ve výnosech jen 8,920, třeba tabulkou z Excelu, žádné pravidlo IFRS tím neporušuje.

Na druhé straně, pokud má zájem vytvořit nějaký formální interní doklad, kde bude výsledek, že se do výnosů promítne 8,920, IFRS bude spokojen. Kdo také asi bude spokojen, bude auditor, protože auditoři (obzvlášť ti vychovaní s ČÚS) mají doklady rádi.

Ale co když firma žádný doklad tvořit nechtěla, přestože auditor na ní naléhá?

Vesměs jsou dvě možná řešení. Buď se auditorovi vyhoví a vytvoří se nějaký doklad, i když podle IFRS se technicky žádný doklad tvořit nemusí. Nebo se auditorovi vysvětlí ,že se podle IFRS žádný doklad tvořit nemusí, že jeho požadavek není konzistentní s IAS 8.7-12 (obzvláště proto, že vychází z požadavku jiného systému než IFRS, odstavec 12), a proto se akorát může jít klouzat (výhradu za „neprůkazné účetnictví“ žádný auditor kontrolující dodržování IFRS mít nemůže).

Já osobně (protože mám zájem udržovat dobrý vztah s auditorem) bych spíš preferoval to první (ale vždy bych připomenul, že mám technicky nárok i na to druhé -- jinak by moji snahu konat nad rámec svých povinností možná dostatečně neocenil).

Mnohem horší varianta je, když firma tvrdí, že má nárok do běžných výnosů zahrnout celých 10.000 právě proto, že tato částka se formálně uvádí nejen v prodejní smlouvě, ale i na účetním dokladu.

V tomto případě auditor nemá jinou možnost než firmě vysvětlit, že vůči tomuto postupu bude MUSET mít výhradu, protože postup nejenže porušuje obecná pravidla (Framework OC12, BC 3.26 či 4.6) upřednostnit ekonomickou povahu nad právní / smluvní formou, ale také explicitní příkazy postupovat jinak (IAS 18.11.a, IAS 39.AG64 / IFRS 9.B5.1.1), a proto je chybou (IAS 8.78-12), která by se musela opravit, a to i zpětně (IAS 8.41).

Příště: DPH.

Informace o příspěvku

Autor: