Účetní to nemají snadné. Zvláště v daňovém období. Známí, zaměstnanci nebo sousedé si vzpomenou, že by potřebovali poradit. Nemáte „na moment“ čas? Jenom jedna otázečka, moc vás nezdržím. Člověk rád poradí a pomůže. Ale čas navíc nesmí být na úkor rodiny.
Nevýhodou takových jednorázových pomocí a informací je, že často neznáme celou souvislost. Některé věci nám náš známý řekne jinak nebo to poplete. Potom se velmi těžko radí. Musíme si získávat více informací, vyžádat potřebné podklady. V Česku si většina lidí pořád více váží manuální pomoci než duševní.
Práce účetních se za poslední roky stává čím dál náročnější. Legislativní změny jsou na dennodením pořádku. Co platilo včera, dneska neplatí. Co měsíc, to změna. Nervózní jsou mnohdy i zaměstnanci na úřadech. Takže si často musí účetní potřebné informace pracně dohledávat v zákonech a vyhláškách. Mnozí zaměstnanci však práci účetních nedoceňuje, vždyť sedí v kanceláři.
Když jsem pomáhal stěhovat nebo vozit kolečka na stavbě, tak jsem vždy sklidil větší uznání než za účetní a daňové rady. Navíc jsem vždy dostal dobrý oběd. A byla při práci sranda a odpovědnost nulová. Což je rozdíl oproti mojí „duševní pomoci“. Přitom dohledání odpověď na záludnou otázku v zákonech zabere spoustu času.
Být dobrý účetní znamená i naučit se říkat „ne“. Nelze poradit a pomoci všem. To by člověk neměl čas na svoji práci a rodinu. Desetkrát za den „na moment“ zabere kupodivu hodně času.