účtování podle IFRS II

V nedávném blogu jsem naznačoval, že ačkoliv IFRS není „účetní systém“ v klasickém smyslu slova (kde účetní pravidla upravují účetní postupy), vyhovět zákonu (který si přeje, abychom podle IFRS „účtovali“) by nemuselo být nemožné.

Pak mě napadlo, že by možná bylo vhodné toto tvrzení podložit nějakými konkrétními příklady.  Ale než začnu, potřeboval bych pár slov na úvod.

Protože samotný IFRS žádné postupy neupravuje (věnuje se jen výstupům), neexistuje žádné předepsané klasifikační schéma nebo jiná pevně daná číselná struktura. Proto by věta jako „v průběhu účetního období se složky pořizovací ceny nakupovaných zásob zaúčtují na vrub příslušného účtu pořízení materiálu účtové skupiny 11 - Materiál nebo na vrub příslušného účtu pořízení zboží účtové skupiny 13 - Zboží se souvztažným zápisem ve prospěch příslušného účtu účtové třídy 2 nebo 3“ v kontextu IFRS nemohla existovat.

Naopak, v kontextu IFRS by mohla existovat věta jako: „zboží se kapitalizuje do zásob, kde se vykazuje do okamžiku prodeje, kdy se promítne do nákladů jako náklad na prodané zboží“.

Je však jen málo pravděpodobné, že by se dvě různé firmy rozhodly „účtovat“ podle těchto instrukcí úplně stejně.

Například, 1.1.R1 firma XYZ koupila zboží (na fakturu) za 1.000, 15.1.R1 zboží prodala (hotově) za 1.500 a fakturu zaplatila (bankovním převodem) 31.1.R2.  Případ se rozhodla zaúčtovat takto:

Firmě ABC však přišlo vhodnější případ účtovat takto:

Samozřejmě, protože IFRS žádnou konkrétní účtovou osnovu ani čísla účtů neupravuje, obě tyto firmy mohly „účtovat“ v souladu s IFRS, ale kdo by to poznal, pokud by nevěděl, že účet 1.3.4.00123 je položka zásob 123, nebo 0103 jsou výnosy z prodeje zboží.

Proto, místo čísel, by bylo vhodnější postup podle IFRS vyjadřovat slovně.  Třeba takto (s tím, že strana má dáti je vždy vlevo a strana dal vpravo):

Proč je také nutné i částky zadávat dvakrát, bude jasné, až se začnou probírat konkrétní případy v následujícím příspěvku.

Mimochodem, protože není „účetní systém“, je možné postupovat v souladu s IFRS, aniž by musela existovat jakákoliv účtová osnova (v některých ERP systémech se místo účtů používají datové položky a místo analytiky jejich atributy) nebo čísla účtů.

Na druhé straně, IFRS v žádném případě těm, kteří  si účtování bez účtové osnovy nedokážou představit, tvorbu vlastní účtové osnovy nezakazuje.  Naopak, každá firma má nejen právo si nějakou vytvořit, ale může si vytvořit přesně takovou, jaká bude vyhovovat vlastním přáním či potřebám.

Jediné, co podle IFRS neexistuje, je osnova kterou by sám IFRS definoval, a to navzdory tomu, že některým lidem evidentně chybí (například „IFRS chart of accounts“ je mezi návštěvníky stránek gaap.cz zdaleka nejvyhledávanější fráze ze všech).

Příště uvidíte: účtování peněz.