O optimismu

Dobrý večer. Pane Petře,trochu mne zamrzela obligátní věta typu, my si stěžujeme a v Africe trpí hladem. Víte, já mám trošku jiný pohled na hladové Afričany. Sledovala jsem nedávno pořad "Tah dámou",takové to tlachání o ničem mezi ženskými,ale ráda se podívám. Jako host byla i Lajla Abbasová,která se touto tématikou dost zabývá. Potvrdila můj dlouholetý názor,že s tím hladem v Africe je to trošku jinak, pomoci je dost,lidé s pomocí neumějí pracovat a když vyprávěla, že jsou zvyklí na něco a jídlo ze "Západu"jim nechutná, takže i tam se kazí a končí na skládce,protože jeden kmen nenapadne, že by to třeba jedl kmen o 20km dál...No, jiná mentalita, jiný způsob, ano hlad tam je,nemoci, ale mnoho lidí,kteří v tom dělají zjistilo, že zrovna tento kontinent je zvyklý pouze na tuto humanitární pomoc. Vím, trošku jsem odskočila od tématu, ale i tak trošku to s tím optimismem souvisí - nyní hurá akce - pošlete tam kozu, no a víte kde koza skončí? Já ne:-) Taky remcám, možná to už bude věkem, nakonec zjistím,že remcám kvůli maličkosti. Nezávidím sousedovi Passata a víte proč, protože já jsem si na tu Fabii,kterou nyní jezdím poctivě našetřila ze stavebního spoření - jéžiš, to jsem si zavařila, to by Kalousek šílel, ale co. Předtím jsem měla Feldu a za stejných podmínek, předtím Favorita a hádejte z čeho, z prodaných akcií. Neremcám ani na tu profláknutou kuponovu privatizaci, protože jsem měla "z pekla štěstí",a koupila akcie, které mi toho Favouše poskytly,ale to už je dávno. Takže já osobně se pasuju na pesimistického optimistu, nebo optimistického pesimistu?ani nevím, život není jednoduchý, ale vždycky si řeknu, jsem relativně zdravá, bydlím v hezkém bytě (sice s příšerným nájmem a momentálně s příšerným hmyzem),mám zdravé hodné děti, mám auto, děti mají auto a mám stálou práci již 17 let a dokonce placenou. Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale snad nebyl tak úplně mimo mísu. Všem krásný rok a zdraví!!!