Jak se do lesa volá…

V mezilidských vztazích zkrátka platí, jak se do lesa volá, tak se do lesa ozývá. Jestli se nám zdá, že se lidé na nás málo usmívají, tak musíme začít u sebe. Více se na ostatní lidi usmívat. Potom se začnou lidé usmívat i na nás. Funguje to. Mám to vyzkoušené.

 Stejně tak ovšem fungují negativní emoce. Když jsme hrubí a nepříjemní na kolegy a na celý svět, tak se nám to časem vrátí jako bumerang. Jedna známá neustále hledá na práci ostatních chyby, na které je nevybíravým způsobem opozorňuje, téměř spolupracovníky osobně napadá. Současně na tyto chyby okamžitě „donáší“ nadřízeným. Většinu emailů reagujících na chyby posílá v kopii vedoucím pracovníkům. Přestože je chytrá a rychlá, tak se ji její postoj nevyplatí. Jednou chybu udělá. Všichni děláme chyby. A ostatní jí to dají „sežrat“.

Být v práci kolektivním hráčem je nesmírně důležité. Nerozhodují puze naše znalosti a dovednosti. Někdy mnohem důležitější jsou naše lidské vlastnosti. Jak umíme komunikovat, pomáhat si navzájem nebo je s námi prostě pohoda. Kdo na ostatních jenom hledá chyby, ten není pro firmu přínosný.

V žádné práci nejsme odtrženi od světa, vždy budeme muset jednat, spolupracovat a řešit problémy s dalšími kolegy. Zkusme se chovat k ostatním při všech pracovních záležitostech, jak bychom si přáli, aby v dané situaci oni jednali s námi. Pracovní prostředí se zlepší.