Chci zhubnout, ale bez práce

Zrovna v sobotu mě o tomto trzení přesvědčila jedna paní v lékárně. Říkala, že spěchá, tak jsem ji pustil před sebe. Paní chtěla zhubnout. Po paní lékarnici chtěla rychlé a hlavně účinné řešení. Svoji žádost doplnila tvrzením, že sport nesnáší a ke cvičení ji nikdo nedonutí. Omezovat v jídle se moc nechce. Sníst dva čtverečky čokolády prý neumí, musí prý sníst čokoládu zrovna celou. „Dejte mi něco levného, aby to zabralo“, požadovala po paní lékarníci na závěr.

Paní lékarníce se snaží, vysvětluje princip metabolismu, je hrozně ochotná. Prý by stačilo, aby jedla paní menší porce a udělala si párkrát lehy sedy. To se paní klientce nelíbí, takové řešení neakceptuje. Chce nějaký výrobek. Paní lékarníce ji nabídne bylinkový čaj za 45 Kč. Paní na závěr však řekne: „Mám jenom 43 Kč nebo dvoutisícovku a bylinky nesnáším“. Paní lékárnice, pořád ještě v klidu, řekne: „Tak to bohužel neumím vykouzlit, aby bylinkový čaj nechutnal po bylinkách“ a vezme 43 Kč s tím, že je to dobré.

Prostě komu není rady, tomu není pomoci. Některým lidem a zákazníkům se zkrátka nikdy nezavděčíme. Někdy jsem četl v chytré ekonomické knížce, že přibližně 5 % zákazníků jsou věční nespokojenci a stěžovatelé. Pro každou firmu je lepší se takových klientů „zbavit“. Jinak vycucnou z nás veškerou energii a nemáme dostatek času a klidu na ty správné zákazníky.

Bohužel mnoho lidí chce všechno zadarmo. Takové lidi nejlépe vystihuje stará anekdota, kdy soused vrací panu Novákovi žebřík a říká mu, aby ho rychle spravil, že si ho příjde půjčit zase zítra. Nenechme se těmito lidmi rozhodit ani odradit.  Zkrátka buďme v pohodě a dělejme pořád naší práci, jak nejlépe umíme. Pořád je hodně lidí, kteří to ocení.