Dobrá účetní - žádné daně

Co jste to za účetní, když musím platit daně? Pro spoustu podnikatelů mám odpověď, která je tak slušná, že se může i zveřejnit – vy ale žádné daně neplatíte.

Představte si pana podnikatele, který vám hodí na stůl tržby, chce výdaje procentem a představuje si, že nezaplatí státu ani korunu. Ano, daně neplatíte žádné, při stanovení výdajů ve výši 60 % z tržeb a uplatnění základní slevy na poplatníka můžou roční tržby být až Kč 414000,-  tj. Kč 34500,- měsíčně. A do toho se hodně drobných podnikatelů vejde.

Horší je to s minimální platbou, která se na sociálce a zdrávce zaplatit musí. Letos tato platba byla Kč 20.772,- na správu sociálního zabezpečení a 19205,- na zdravotní pojišťovnu. Pro zaměstnané je tohle minimum, které platí podnikatelé ve výši Kč 3477,- (měsíční zálohy na tento rok) směšná částka, pokud si spočtou, kolik se jim strhává nejen ze mzdy, ale i odvádí za ně zaměstnavatel na tyto instituce (z 10 tis. hrubé mzdy je to Kč 4500,- v této částce je zahrnuta i platba na nemocenské pojištění).

Někteří podnikatelé na to mají ale jinou odpověď  - v tomhle státě je nejlepší nic nepřiznávat. A jsou i tací, kteří vám tvrdí do očí a bez zardění, jak poctivě to doteď „vedli“ a jak jsou na tom „biti“ a vám je přitom jasné podle stylu oblékání i značky auta, že tržby, co předkládá, nejsou rozhodně věrným zobrazením skutečnosti, ale jen velmi úzkým výtahem.

A pak jsou jiné typy klientů. Takoví, kterým chcete opravdu pomoci. Představte si milého, přátelského pána v důchodu, který má zemědělství. A vy posloucháte úplně jiné věty. Já na vás slyšel samou chválu… minulá účetní mi vyhodila fakturu na postřik, že je na velkou částku, ale já ten postřik opravdu potřeboval, jinak by mi to všechno sežraly housenky… Prostě sympatie jsou vzájemné.

Jenže daňové příjmy po odečtu výdajů převýšily částku 56 900,- Kč a pán musel být sociálně pojištěn, i když o to opravdu nestál. Když jsem mu to říkala, bylo mi ho líto. Já bych s tím dávno seknul, já už jen kvůli dětem. Na schůzku přišel se svojí dcerou. A tak jsem zkoušela ještě poslední možnosti, odpovídala dcera.

Neměl byste nějaký lístek na pracovní oblečení? Vidíš, moh sis koupit nové gumáky.

A opravu traktoru? Když on to dělá všechno na koleně.

Tak aspoň lístek na laťky, pletivo, cihly, cokoliv? Když on to všechno vyhazuje.

Přejít na výdaje procentem jsme nemohli, dodanit nezaplacené pohledávky do minulého roku by znamenalo, že se nevejde do limitu na sociálce za rok minulý. Poslední možnost byla nahlásit jeho dceru, která byla zaměstnaná, zpětně jako spolupracující osobu. Rozložením zisku by ani jeden pojistné na sociální zabezpečení nemusel platit. S tím, že budeme doufat, že případná pokuta za nesplnění oznamovací povinnosti bude nižší než kolik ušetříme. Když já do toho nechci tahat rodinu, byla jeho odpověď.

Přemýšlela jsem, nevěděla. Nenapadlo mě nic, abych snížila jeho příjmy nebo zvýšila výdaje tak, aby sociální pojištění platit nemusel. Předala jsem hotové daňové přiznání s přehledy, a v tu chvíli bych radši podnikatele „chytrolína“, než „dědu“, který mi poděkoval a přines s domluvenými penězi i králíka.

A dodatek pro finanční úřad: Ten králík se svíčkovou omáčkou a brusinkami je v příběhu stoprocentně vymyšlený. A jestli ne, tak je dávno snědený a nikdo nic neví.