Jeden obyčejný pracovní e-mail

Do emailové pošty přifrčel jednoho rána e-mail podobného znění: Taťáno, paní xy v jídelně zapomněla čipovou stravovací kartu a pak tu mám ještě převzatý balíček pro vaši kolegyni z kanceláře. Můžeme se domluvit, že mi půjdete naproti na půl cesty a já vám tam přinesu tu kartičku a vzala bych balíček pro vaši kolegyni – psala jsem jí už před pár dny,  ale ještě si ho u mě nevyzvedla.

Nic zvláštního, že …? Zapomínáme běžně, nemáme čas běžně.

Ještě tak předloni bych zasprintovala a nenechala mou kolegyňku jít ani tu polovinu cesty, ale doběhla bych až k ní a cestou zpátky bych se zastavila na dílně, abych předala kartičku oné zapomnětlivé paní – má přece tolik práce a starostí, tak proč bych jí nepomohla a své kolegyni šoupla na stůl balíček, který si neměla čas vyzvednout – mně to přece nic neudělá.

Ještě před dvěma lety jsem chtěla spasit svět. Byla jsem ta hodná, vstřícná, obětavá, usměvavá, vždy s dobrou náladou a pomáhající ostatním, nehledě na své potřeby a zájmy, já přece nejsem důležitá, to ONI mají spoustu práce, tak proč bych nepomohla.Připomíná vám to něco nebo jste už na to přišli dříve než já :-)

KAŽDÝ člověk je důležitý -  i JÁ, i VY i ONI.

KAŽDÝ máme svou odpovědnost – i JÁ, i VY i ONI. 

Uběhly dva roky, kdy jsem přicházela na to, že zformátovat disk nepotřebuje jen můj počítač, ale i já. Zformátovat a znovu nahrát. Jen u toho počítače to je o něco málo snadnější, než s tělem a duší, ale když se chce, všechno jde. Jen, co jsem měla možnost poznat – alespoň pro mne to nejdůležitější je – jestli TO člověk vůbec CHCE vidět. Všímám si lidí okolo mě teď víc a vidím, že TO mnozí vidět nechtějí a pokud to vidět nechtějí,  myslím, že nemohou nic měnit. Alespoň nic zásadního.

Není těžké být nešťastný, ale být šťastný – to vyžaduje odvahu ! :-)

Toto úsloví jsem si vypůjčila, není z mé hlavy, ale je obdivuhodně pravdivé a přiřadila jsem ho k mému oblíbenému – Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř. A jaká že odpověď kolegyňce následovala ? No přece: Necháme odpovědnost těm, kterým patří, paní si kartičku u vás vyzvedne, až půjde na oběd, zavolám jí a balíčkové kolegyni řeknu, že má u vás již pár dní k vyzvednutí poštovní zásilku.

Co myslíte - dobrá nebo špatná odpověď …

Taťána

PS Dnes ráno cestou do práce mi přišla jiná otázka - jak to máte vy, když vás někdo požádá o "dobrou věc" a vám se do toho nechce ?