Daňové ráje jsou i v Evropě

• Publikováno: 10.3.2010
• Typ: výklady
• Zdroj: Daně a právo v praxi 2010/3

Petr Gola

Daně existují již od starověku a byly zavedeny např. v Egyptě (cca 3 tisíce let př. nl.). Daně se vybírají na celém světě, mezi jednotlivými zeměmi jsou však značné rozdíly. Existuje více definic daňového ráje a různé mezinárodní instituce pravidelně zveřejňují seznamy zemí, které považují za daňové ráje. Kritéria se mírně liší. Např. metodika OECD považuje za daňové ráje země, které splňují následující tři hlavní kritéria:

• nulové nebo minimální sazby daní,
• ochrana osobních finančních informací,
• nedostatek transparentnosti.

Definici OECD splňuje 38 zemí světa, které jsou rozděleny do tří skupin. Na „černé“ listině zemí jsou i tři evropské země: Lichtenštejnsko, Monako a Andorra. Nejbohatší lidé mají v těchto zemích trvalé bydliště a firmy své sídlo. V současné době žijeme totiž v informační společnosti, pro mnohé firmy není problém najít daňově atraktivní lokalitu a přesunout své zdanění do těchto zemí.

Výhody „daňových rájů“

Většinou jsou za daňové ráje považovány malinké země nebo ostrovy. Daňová konkurence však existuje i vně jednotlivých států (např. v USA). Výhodný daňový režim je důvodem, proč je v evropských daňových rájích registrováno více společností, než mají tyto tři malé země obyvatel. Pro všechny tři země (Lichtenštejnsko, Monako a Andorra) platí, že jejich HDP na jednoho obyvatele je v paritě kupní síly jeden z nejvyšších na světě. Všechny tři země patří do první desítky na světě a Lichtenštejnsko je dokonce na prvním místě. Jaké hlavní výhody přináší založení společnosti v daňovém ráji nebo přesunutí sídla společnosti do daňového ráje? Jedná se především o významnou daňovou úsporu, velmi významné jsou však i další výhody (např. zajištění ochrany investorů nebo zachování jejich anonymity). V praxi tak sice mají společnosti sídlo v daňových rájích, ale jejich skutečná ekonomická aktivita je provozována v jiné zemi. V našem ohlédnutí po evropských daňových rájích se zaměříme na daňové výhody v těchto zemích.

Daňová konkurence v USA

Zatímco daňové ráje lákají zahraniční kapitál, v USA existuje daňová konkurence mezi jednotlivými americkými státy, které se tak snaží přilákat domácí firmy z jiného státu. V USA jsou totiž daně příjmem federálního i státního rozpočtu. Např. daň z příjmu fyzických osob se odvádí dokonce na třech úrovních: federální, státní a místní. Zatímco federální daň je stejná na celém území státu, tak státní a místní se významně liší. Státní daň se totiž neplatí hned v sedmi amerických státech (Aljaška, Florida, Nevada, jižní Dakota, Texas, Washington, Wyoming), v dalších dvou státech (New Hampshire a Tennessee) se platí daň z příjmu fyzických osob pouze z dividend. Místní sazba daně je tak zdrojem daňové konkurence, vždyť na Havaji je horní sazba místní daně dokonce 11 %. Ve většině států je progresivní zdanění, ale i v USA jsou státy s rovnou daní (např. Colorado, Illinois, Indiana, Massachusetts, Michigan, Pennsylvania). Místní daň není již zavedena pouze v některých městech a její výše nepřesahuje 3 %. Stejně jako se liší sazba daně z příjmu fyzických osob mezi jednotlivými americkými státy, liší se i sazba daně z příjmu právnických osob. USA je jednou z mála zemí, kde je progresivní zdanění i u daně z příjmu právnických osob. Sazba daně tak roste s vyšším daňovým základem. Federální daň se pohybuje od 15 % (do základu daně 50.000 USD) po 35 % (základ daně nad 18,3 mil. USD). Celkové daňové zatížení v USA je nejnižší v těchto sedmi státech: Wyoming, Nevada, Florida, Texas, Washington, New Hampshire a Tennessee. Tyto státy se oproti ostatním americkým státům díky svému výhodnému daňovému režimu považují za daňové ráje.

Evropské daňové ráje

Andorra (84 tisíc obyvatel)

Z uvedených tří evropských daňových rájů má Andorra nejvíce obyvatel. Žije zde nejvíce Španělů, Francouzů a Portugalců. Platidlem je euro. V Andoře neexistuje žádná daň z příjmu, darovací daň, ani dědická daň ani daň z převodu kapitálu. Státní výdaje jsou financovány z nepřímých daní, které jsou uvaleny na produkci, zpracování zboží a import všech produktů. Další zdroje rozpočtu jsou příjmy z elektrické daně a telefonní poplatky. Do roku 2007 nebyla dokonce zavedena ani daň z kapitálových výnosů, která byla však postupně z důvodu zpomalení inflace zavedena. Zaměstnanci musí platit sociální pojištění. Dále se odvádí daň z nemovitosti. Významným zdrojem státního rozpočtu je i příjem z cel. V červnu 2004 byla Andorra povinna přijmout zdanění úspor, je zavedena 15% srážková daň.

• Sociální pojištění
  Zaměstnanci i zaměstnavatelé musí platit sociální pojištění, které v sobě zahrnuje i platby na zdravotní pojištění. Povinnost platit sociální pojištění se vztahuje na všechny zaměstnance. Sazba sociálního pojištění činí 5 až 9 % na straně zaměstnance. Zaměstnavatel odvádí za své zaměstnance 13 % z jeho hrubého příjmu. Osoby samostatně výdělečně činné odvádí na sociálním pojištění 18 % z jejich příjmů.
• Poplatky
  V Andoře se vybírá celá řada poplatků souvisejících s vlastnictvím nemovitosti. Vybírá se např. poplatek z vlastnictví každé nemovitosti (bytu, domu či chaty), výše poplatku se pohybuje okolo 100 EUR za nemovitost ročně. Dále se vybírá poplatek z domácího krbu, který činí okolo 150 EUR ročně. Při pořízení nemovitosti se odvádí daň ve výši 1 až 2 % z ceny.

Lichtenštejnsko (35 tisíc obyvatel)

Lichtenštejnsko je od roku 1924 spojeno měnovou a celní unií se Švýcarskem, je členem OSN a Evropského sdružení volného obchodu (EFTA). Z cizinců zde žije nejvíce Švýcarů, Rakušanů a Němců. Domácí hospodářství v Lichtenštejnsku prosperuje především díky bankovnímu sektoru. Místní banky velmi dbají na ochranu bankovního tajemství. Nízké zdanění a dodržování anonymity je důvodem, proč je v zemi zaregistrováno přibližně 74 tisíc firem. Lichtenštejnsko je zemí s velmi nízkými daněmi. Neexistují žádné zvláštní režimy pro zahraniční zaměstnance. Hlavními daněmi jsou: DPH, daň z příjmu právnických osob, daň z příjmu fyzických osob, daň z čistého jmění, daň darovací, daň z nemovitosti a majetku. Spolu se Švýcarskem uzavřelo Lichtenštejnsko zdanění úspor v roce 2005. Ze všech tří evropských zemí jsou nejvyšší daně v Lichtenštejnsku.

• DPH
  Daň z přidané hodnoty se vztahuje na většinu zboží a služeb, DPH má tři sazby daně (základní 7,6 %, sníženou 3,6 % a super sníženou 2,4 %).
• Daň z příjmu fyzických osob Daň z příjmu fyzických osob je účtována z hrubého příjmu zaměstnance, zákonem jsou dovoleny některé odpočty z hrubého příjmu, např. životní pojištění, důchodové pojištění (až do výše 12 % zdanitelných příjmů), vyšší vzdělávání... Manželské páry jsou zdaněny společně. Sazba daně závisí na výši příjmu a na místní obci. Maximální výše daňové sazby však činí 18 % ze zdanitelného příjmu nad 180 tisíc CHF. Minimální sazba daně činí 3 %. Daň z příjmu za své zaměstnance odvádí zaměstnavatel, který je povinen odvést i sociální pojištění. Daň je potřeba odvést do 30 dní po vzniku daňové povinnosti. Národnost není faktorem při určování daňové povinnosti. Rozhoduje bydliště či sídlo. Daňoví rezidenti podléhají dani z příjmu fyzických osob z jejich celosvětového příjmu.
• Daň z příjmu právnických osob
  Sazba daně se pohybuje od 7,5 do 15 %. Pokud distribuce dividend přesahuje 8 % zdanitelného majetku, tak může činit sazba daně až 20 %.
• Sociální pojištění
  Sociální pojištění činí 4,3 % z hrubé mzdy zaměstnance.
• Daň z bohatství
  Daň z bohatství se uplatňuje z čistých aktiv plátce daně. Aktiva tvoří nemovitosti, cenné papíry, hotovost, vklady. Odečítají se pasiva (např. hypotéky nebo úvěry). Daň z bohatství se neplatí z prvních 200.000 CHF. Sazba daně se pohybuje od 0,06 do 0,9 %.
• Darovací a dědická daň
  Darovací a dědická daň se liší v závislosti na vztahu mezi dárcem a příjemcem. Dědická daň se pohybuje od 0,5 do 0,75 % pro manžele a děti a mezi 18 do 27 % mezi ostatními osobami. Darovací daň se pohybuje od 1 do 5 %, v závislosti na hodnotě daru.
• Daň z obratu
  Sazba daně z obratu se pohybuje od 0,15 % do 0,30 %. Odvádí ji obchodníci, jejichž činnost je zaměřena na obchodování s cennými papíry, obchodování nebo makléřství.

Monako (33 tisíc obyvatel)

Monako je druhým nejmenším státem světa po Vatikánu, jeho rozloha je pouhé 2 km2. Počet obyvatel na tak malou rozlohu je neskutečný, a je zde tak největší hustota zalidnění na světě. Stát Monako je v podstatě pouze jedno město, které se skládá ze skalnatého poloostrova a úzkého pobřežního pásu. Monako je členem OSN a má své zastoupení v Bruselu. Měnou je euro. Domácí politika je úzce napojena na francouzskou, pod jejíž nadvládou v minulosti Monako bylo. Můžeme říci, že v Monaku v podstatě neexistují žádné daně, pouze poplatky.

• Daň z příjmu fyzických osob
  Daň z příjmu fyzických osob odvádí pouze občané s francouzskou státní příslušností. Částka daně je shodná s francouzským daňovým právem a je posílána přímo francouzské vládě. V některých případech však ani občané s francouzskou příslušností neplatí daň z příjmu fyzických osob (např. jestliže mají francouzskou i monackou státní příslušnost a bydlí zde déle než 5 let...).
• Sociální pojištění
  Příspěvky na sociální pojištění jsou v Monaku poměrně vysoké. Zaměstnavatelé odvádí na sociálním pojištění v rozmezí 28 až 40 % z hrubé mzdy zaměstnance. Zaměstnanec na sociálním pojištění odvádí 10 až 14 % z jeho hrubé mzdy. Pro odchod do důchodu a pokrytí léčebných výloh má Monako uzavřeny dohody o sociálním zabezpečení s Francií a Itálií.
• DPH
  Pro účely DPH přijímá Monako francouzský systém. Jsou zavedeny dvě sazby daně: základní sazba činí 19,6 % (což je stejná sazba daně jako ve Francii) a snížená sazba daně 5,5 % (platí pro vodu, potraviny, léky, knihy, veřejnou dopravu, zábavu, ubytovací služby.).
• Daň dědická a darovací
  Sazba daně závisí na vztahu mezi dárcem a obdarovaným. Pravidlem je, že pro vzdálenější vztah je sazba daně vyšší. Stejné pravidlo platí i pro dědickou daň. Děti a manžel/ka jsou od daně osvobozeny. Sazba daně činí 8 % (bratři a sestry), 10 % (tety, strýcové, neteře a synovci), 13 % (pro ostatní členy rodiny) a 16 % (pro osoby, které nejsou v příbuzenském vztahu).
• Kolkovné
  Pro různé dokumenty je potřeba kolek (např. pro převody nemovitosti, oficiální dokumenty, závěti, smlouvy...).

Nejjednodušší daně - Maledivy

Přestože patří Lichtenštejnsko, Andorra a Monako mezi daňové ráje, je v těchto zemích celkové daňové zatížení vyšší než v mimoevropských zemích světa. Nízké jsou především sazby daní pro právnické osoby a především je zaručena vysoká ochrana osobních a finančních informací. Podmínky a nutná administrativa je rovněž pro zahraniční společnosti velmi příznivá. Nejjednodušší daňová soustava na světě je však na Maledivách, kde je zavedena pouze daň z převodu nemovitostí a nízkou daň ze zisku odvádějí hotely a banky. Jednoduché daňové soustavy jsou rovněž v bohatých arabských zemích (např. Katar, Spojené Arabské Emiráty, Saudská Arábie, Kuvajt a Omán). Tyto země jsou bohaté díky nalezištím ropy, výnos z daní není pro domácí ekonomiku prvořadý, proto je zavedeno minimum daní s nízkými sazbami.

Prameny:

• The Global Property Guide (Taxes and Costs in Andorra, Liechtenstein and Monaco)
• OECD: Tax Haven Criteria
• The Worldbank - Doing Business 2009