Zdaňování společností v Evropské unii

10. část Litva

• Publikováno: 10.3.2010
• Typ: výklady
• Zdroj: Daně a právo v praxi 2010/3

Mgr. Ing. Hana Skalická,, Ph. D., BA,, advokátka, daňové oddělení, Allen & Overy Praha

Typ daňového systému

V Litvě je uplatňován modifikovaný klasický systém zdanění. Na dividendy vyplácené fyzickým osobám je aplikován systém dvojího zdanění, podle kterého jsou dividendy plně zdaňovány na úrovni společnosti, jež dividendy vyplácí, a po rozdělení jsou zdaňovány u fyzické osoby, která dividendy obdržela. V případě výplat dividend právnickým osobám je dvojí zdanění prakticky vyloučeno.

Zisky společností jsou předmětem daně z příjmů právnických osob (pelno mokestis). Společnostem, které se nacházejí ve volných zónách obchodu, jsou nabízeny významné daňové pobídky.

Zákonný rámec

Problematika zdaňování společností je upravena zejména v Zákoně o daních z příjmů (Pelno Mokescio istatymas). V souladu s litevskou ústavou může systém ukládání a vybírání daní ovlivňovat pouze parlament (Seimas). Parlament tuto pravomoc může delegovat na vládu anebo přímo na ministerstvo financí, které přijímá vyhlášky a nařízení. Veškeré zákony jsou publikovány ve sbírce zákonů (valstybes žinios). Interpretace daňových zákonů prováděné finančními úřady nemají závazný charakter pro daňové poplatníky ani pro soud.

Daňové subjekty

Mezi daňové subjekty patří jak litevské, tak zahraniční entity. Litevskou společností je taková společnost, která byla založena podle litevského práva, a to bez ohledu na její právní formu. Zahraniční entitou je právní entita či jiná organizace založená podle zahraničního práva. Zahraniční entita nemusí mít právní subjektivitu.

Daňová legislativa používá spíše pojmy litevské a zahraniční entity než pojmy rezidenti a nerezidenti. I když v podstatě koncept litevské entity odpovídá pojmu rezident a koncept zahraniční entity odpovídá pojmu nerezident.

Litevské entity mají neomezenou daňovou povinnost, tj. jsou zdaňovány jejich celosvětové příjmy. Zahraniční entity mají omezenou daňovou povinnost, tj. jsou zdaňovány pouze ze zdrojů v Litvě.

Zdaňovací období

Zdaňovací období se obvykle shoduje s kalendářním rokem. Na žádost může místně příslušný správce daně povolit, aby zdaňovacím obdobím byl finanční rok, který se liší od kalendářního roku. Finanční rok ale musí trvat 12 měsíců. Zdaňovací období může být změněno pouze z objektivních důvodů, např. rozdílné zdaňovací období u mateřské společnosti anebo kvůli sezónním aktivitám.

Zdanitelný příjem a základ daně

Finanční zisk je kalkulován na základě litevských účetních standardů. Pro účely daně z příjmů právnických osob se dělají určité úpravy (nezdanitelný příjem, neodečitatelné náklady), které jsou zapracovávány přímo do daňového přiznání. Nedělá se žádná zvláštní daňová rozvaha nebo daňový výkaz zisků a ztrát.

Základ daně musí vycházet z účetnictví a může se od něj odchýlit pouze v případě, kdy tak stanoví daňové zákony. Litevské entity s ročními příjmy nepřevyšujícími 100.000 LTL (tj. přibližně 746.100 Kč) po tři předcházející zdaňovací období mohou účtovat na hotovostní bázi, tj. příjem je brán v úvahu v roce obdržení (nikoli zaúčtování) a v tomtéž roce je k němu přiřazen příslušný náklad. Totéž platí i pro nově registrované společnosti s předpokládaným obratem 100.000 LTL za první zdaňovací období.

Následující položky jsou osvobozeny od zdanění - např.:

• odškodnění od pojišťovny do výše hodnoty ztraceného majetku nebo jiné škody,
• zisk společnosti, která zbankrotovala, z prodeje jejího majetku,
• smluvní pokuty s výjimkou těch, které plynou z daňových rájů či rezidentů z daňových rájů,
• příjem z přecenění hmotného majetku a cenných papírů.

Daňově uznatelné a neuznatelné náklady

Daňově uznatelné náklady jsou široce definovány jako náklady, které vznikly v souvislosti s podnikáním a které přispěly k dosažení ekonomického zisku. Většina nákladů, které jsou přímo spojeny se zdanitelným příjmem, je tedy daňově uznatelná.

Mezi nejvýznamnější daňově uznatelné náklady patří:

• mzdy, benefity pro zaměstnance,
• příspěvky na sociální pojištění,
• úroky,
• licenční poplatky,
• servisní a manažerské poplatky,
• náklady na výzkum a vývoj,
• skutečná škoda,
• náklady na reprezentaci,
• daně,
• členské příspěvky.

Mezi nejvýznamnější daňově neuznatelné náklady patří:

• úroky placené za používání státního kapitálu,
• úrok z prodlení,
• pokuty,
• ztráty z obchodu se spřízněnými stranami, ledaže by obchodování bylo v souladu s pravidlem tržního odstupu,
• dary,
• náklady na sponzorství.

Uplatnitelnost daňových ztrát

Daňové ztráty mohou být převáděny do dalších let, a to maximálně po 5 následujících zdaňovacích období. Daňové ztráty nemohou být převáděny zpět (do minulých období). Zahraniční ztráty stálé provozovny litevské společnosti, které jsou předmětem zdanění v zahraniční, nemohou být v Litvě převáděny do následujících období.

Sazba daně

Sazba daně z příjmů právnických osob činí od 1. 1. 2009 20 % (dříve 15 %). V případě investičních pobídek se uplatní 13% sazba daně.

Na malé a střední podniky se uplatní snížená sazba daně z příjmů ve výši 13 %, pokud počet zaměstnanců nepřekročí 10 a zdanitelný příjem za zdaňovací období nepřekročí 500.000 LTL (tj. asi 3.730.500 Kč). Nulová sazba daně se uplatní na zisky zemědělských výrobců a společností ze zemědělství (za splnění určitých podmínek). V Litvě rovněž existují daňové pobídky pro společnosti zaměstnávající nemohoucí osoby.

Skupinové zdanění:

V Litvě není možné skupinové zdanění.

Další zdanění příjmů společností (kromě daně z příjmů):

V Litvě není na příjmy společností uvalována jiná daň.

Správa daní

Litevské společnosti a stálé provozovny musí podávat roční daňové přiznání k dani z příjmů a předběžná daňová přiznání.

Roční daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob musí být spolu s finančními výkazy podáno na finanční úřad nejpozději první den desátého měsíce následujícího zdaňovacího období. Např. lhůta pro podání daňového přiznání za daňový rok 2009 končí 1. října 2010. Pokud společnost ukončí svou činnost, je povinna podat daňové přiznání spolu s finančními výkazy do 30 dnů po ukončení činnosti. Lhůta pro podání předběžného daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob záleží na kalkulaci zisků:

• pokud je předběžné daňové přiznání kalkulováno na základě výsledků předchozího roku, přiznání za prvních 9 měsíců musí být podáno nejdéle poslední den prvního měsíce zdaňovacího období. Za 10. až 12. měsíc se toto přiznání podává nejpozději posledním dnem 10. měsíce zdaňovacího období,
• pokud je předběžné daňové přiznání kalkulováno na základě plánované daňové povinnosti k dani z příjmů právnických osob, toto přiznání musí být podáno nejdéle poslední den prvního měsíce zdaňovacího období.

V Litvě se používá systém samovyměření daně, tj. daň se platí v takové výši, jakou si daňový subjekt sám spočítá, nestanovíli správce daně jinak. Správce daně může správnost daňového přiznání přezkoumat a o výsledku tohoto přezkoumání vydat rozhodnutí. Proti rozhodnutí správce daně o vyměření daně se lze odvolat do 20 dnů, o odvolání musí být rozhodnuto do 30 dnů od jeho podání, ve složitějších případech do 60 dnů.

Zálohové daně se platí čtvrtletně s tím, že suma zálohové daně je započtena na výslednou daňovou povinnost. Přeplatek se vrací. Pokud zdanitelný příjem nepřekročí 1.000.000 LTL, společnost není povinna platit v následujícím období zálohy na daň. Finální daň musí být zaplacena ve lhůtě pro podání daňového přiznání, tj. většinou ne déle než 1. října.

Za prodlení s platbou daňový subjekt zaplatí úrok z prodlení. Za špatné či neúplné podání daňového přiznání či za jeho nepodání je možné uložit pokutu ve výši 10-50 % daňové povinnosti.

Systém závazných posouzení zatím v Litvě není plně rozvinut. Je sice možné o závazné posouzení žádat, nicméně v praxi se může stát, že takové rozhodnutí správce daně samotný správce daně nebere v úvahu a odchýlí se od něho. Lhůta pro stanovení daně činí 5 let od zdaňovacího období, ve kterém mělo být podáno daňové přiznání. Pokud není daňové přiznání podáno, je podáno chybné daňové přiznání nebo se daňový subjekt jinak vyhne placení daní, lhůta pro stanovení daně činí 10 let.

Srážková daň

Dividendy vyplácené litevskou společností jiné litevské společnosti jsou předmětem daně z příjmů se sazbou 20 %. Společnost, která dividendy vyplácí, může započíst sraženou daň na svou celkovou daňovou povinnost. Pokud tento zápočet převyšuje daňovou povinnost, může být převeden do dalších maximálně 5 následujících let.

Pokud je příjemcem dividendy nerezidentní právnická osoba, jsou dividendy od daně osvobozeny, pokud jsou vypláceny ze zisků, které jsou předmětem daně z příjmů právnických osob v základní nebo snížené sazbě, a příjemce dividendy vlastní více než 10 % hlasovacích práv ve společnosti, která dividendy vyplácí, a to alespoň po dobu 12 měsíců. Požadavek na výplatu ze zisků, které podléhají dani, se neuplatní v případě dividend od společností ze zón volného obchodu. Tento režim splňuje požadavky směrnice č. 90/435/EHS o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států.

Žádné další platby (tj. úroky, licenční poplatky) litevským společnostem nejsou předmětem srážkové daně.

Úroky a licenční poplatky vyplácené nerezidentním společnostem jsou předmětem 10% srážkové daně. Tato sazba může být snížena na základě příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění.

Litva implementovala směrnici č. 2003/49/EC o zdaňování úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států. Na základě aplikace této směrnice by měly být úroky a licenční poplatky od srážkové daně osvobozeny, avšak Litva využila přechodného období a s účinností od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 činila sazba srážkové daně z úrokových příjmů 5 %. S účinností od 1. 1. 2010 jsou však již úrokové příjmy osvobozeny. Přechodné období ohledně licenčních poplatků však Litva bude využívat až do 31. 6. 2011. Do tohoto data bude z licenčních poplatků vyplácených nerezidentním společnostem srážena 10% srážková daň. Od 1. 7. 2011 by však i licenční poplatky měly být od srážkové daně za splnění podmínek ve výše uvedené směrnici osvobozeny. Tuto směrnici je možno použít za splnění následujících podmínek:

• musí se jednat o společnost, která má právní formu uvedenou v příloze směrnice nebo stálou provozovnu společnosti podle přílohy směrnice,
• společnost, která úroky či licenční poplatky hradí, podléhá dani z příjmů právnických osob (tedy není od daně osvobozena),
• společnost, která je příjemcem úrokových plateb či licenčních poplatků, je skutečným vlastníkem těchto příjmů, čímž má být zabráněno, aby z výhod této směrnice benefitovaly tzv. průtokové společnosti,
• jedná se o „přidružené společnosti“ - tedy jedna vlastní na druhé alespoň 25% podíl na kapitálu anebo třetí společnost z Evropské unie přímo vlastní 25 % kapitálu těchto dvou společností, a to alespoň po dobu 2 let.

Systém kalkulace daně

Kalkulace daně z příjmů právnických osob v Litvě vypadá následovně: Základem je účetní hospodářský výsledek dle litevských účetních standardů. Tento je zvyšován o daňově neuznatelné náklady a snižován o náklady uznatelné a o odčitatelné položky. Na takto vypočtený základ daně se aplikuje sazba daně ve výši 20 %.

Poznámka: tento článek je zpracován k právnímu stavu ke dni 1. září 2009.

Použité prameny:

• SKALICKÁ, H.: Harmonizace zdaňování korporací v EU. Disertační práce. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská, 2008. 236 s. Vedoucí disertační práce Doc. Ing. Zdeněk Sadovský, CSc. Edice PhD Thesis, sv. 509, ISSN 1213-4198. ISBN 978-80-214-3814-9.
• Databáze International Bureau of Fiscal Documentation, leden 2010, dostupné zde: http://www.ibfd.org/portal/app?bookmarkablePage=home.