Změny právní úpravy posuzování zdravotního stavu v sociální oblasti od 1. 1. 2010

• Publikováno: 9.3.2010
• Typ: výklady
• Zdroj: Práce a mzda 2010/3

JUDr. Radim Langer

I. Změny posudkových kritérií v důchodovém pojištění

Na základě právní úpravy, kterou přinesl s účinností od 1. 1. 2010 jednak zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jednak vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), došlo ke změnám posudkových kritérií v důchodovém pojištění, zejména pokud jde o posuzování invalidity. Změny provedené v posuzování invalidity jsou poměrně významné, přestože základní posudkové principy zůstaly v podstatě zachovány.

1. Třístupňová invalidita

Opuštění dosavadního dělení na plnou invaliditu a částečnou invaliditu, které patřilo v posuzování pro účely důchodového pojištění za téměř tradiční, a jeho nahrazení invaliditou ve třech stupních, náleží nesporně k zásadní změně v této oblasti. Do právního řádu ji přinesl zákon č. 306/2008 Sb. (dále jen „zákon“) v článku I bodu 42. Tímto ustanovením byl s účinností od 1. 1. 2010 novelizován § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZDP“). S uvedenou změnou v posuzování souvisela i změna dávková -instituty plného invalidního důchodu a částečného invalidního důchodu byly nahrazeny invalidním důchodem, jehož výše je odlišná podle stupně uznané invalidity.

Stupně invalidity byly nově stanoveny tak, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla:

• nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně [§ 39 odst. 2 písm. a) ZDP];
• nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně [§ 39 odst. 2 písm. b) ZDP];
• nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně [§ 39 odst. 2 písm. c) ZDP].

2. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav

Ze shora popsané nové právní úpravy stupňů invalidity je zřejmé, že ve vymezení invalidity má dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (dále jen „DNZS“) nadále výchozí roli. Při posuzování invalidity je totiž významný pouze takový pokles pracovní schopnosti, který nastal právě z důvodu (v důsledku) DNZS. Zákon pojetí DNZS oproti dosavadní právní úpravě upřesnil jak pokud jde o vymezení nepříznivosti, tak pokud jde o hledisko časové.

Podle § 26 ZDP se od 1. 1. 2010 za DNZS pro účely ZDP považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok. V praktickém důsledku to znamená, že jako DNZS není nově možno hodnotit takové nepříznivé zdravotní stavy, které nemají dopad na pracovní schopnost pojištěnce. Jinak řečeno nestačí tedy pouhá existence choroby, vady nebo poruchy zdravotního stavu, která má dlouhodobý charakter, ale zjištěný zdravotní stav musí mít významně negativní dopad na pracovní schopnost pojištěnce. Bez samostatného posudkového dopadu tak budou např. stavy po nekomplikovaných operacích či úrazech, anebo vady či nemoci, které nemají dopad na pracovní schopnost.

3. Pokles pracovní schopnosti

Pokles pracovní schopnosti, na jehož míře závisí stupeň invalidity a tím i výše invalidního důchodu, je nový pojem, který přineslo novelizované ustanovení § 39 odst. 3 ZDP. Jde o pojem, který nahradil dosavadní „pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti“. Zčásti se jedná o změnu terminologickou, která zvýrazňuje posudkově medicínský charakter i návaznost na dočasnou pracovní neschopnost v nemocenském pojištění (ta někdy přechází v pracovní neschopnost dlouhodobou, popř. trvalou). Zčásti se ovšem jedná i o změnu obsahovou. Pracovní schopností se podle ZDP rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem.

Poklesem pracovní schopnosti se pak rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem DNZS. Dále se stanoví, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření. Přitom se bere v úvahu:

• zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost [§ 39 odst. 4 písm. a) ZDP];
• zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav [§ 39 odst. 4 písm. b) ZDP];
• zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován [§ 39 odst. 4 písm. c) ZDP];
• schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával [§ 39 odst. 4 písm. d) ZDP];
• schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 % [§ 39 odst. 4 písm. e) ZDP];
• v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek [§ 39 odst. 4 písm. f) ZDP].

Souhrnně tedy lze říci, že při posuzování invalidity se hodnotí nejen samotný pokles pracovní schopnosti, ale nově i zachované schopnosti, včetně schopnosti pojištěnce se pracovně uplatnit (viz též níže pod bodem 6).

4. Opuštění koncepce tzv. fyzické invalidity

Podle dosavadní právní úpravy byl pojištěnec plně invalidním také tehdy, jestliže byl z důvodu DNZS schopen pro zdravotní postižení (která byla taxativně uvedena v právním předpise) soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek, a částečně invalidním také tehdy, jestliže mu DNZS značně ztěžoval obecné životní podmínky. Tato koncepce, která představovala průlom do pojetí invalidity jinak založeného na stanovování míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, byla opuštěna. V právní úpravě se tak stalo jednak zrušením hlavy třetí části čtvrté ZDP, jednak tím, že přílohy č. 3 a 4 k dosavadní prováděcí vyhlášce č. 284/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebyly do nové právní úpravy převzaty.

Nově se při posuzování invalidity u všech zdravotních postižení, zakládajících DNZS, zjišťuje míra poklesu pracovní schopnosti. Institut zcela mimořádných podmínek však zůstává v právní úpravě i po 1. 1. 2010 zachován. Jde jednak o již shora zmíněný § 39 odst. 4 písm. f) ZDP, v jehož důsledku se u každého pojištěnce, uznaného invalidním ve třetím stupni, musí zároveň stanovovat, zda je schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Jde také o § 6 nové vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „VPI“). Podle § 6 VPI se zcela mimořádnými podmínkami, za nichž je pojištěnec schopen výdělečné činnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 %, rozumí zásadní úprava pracovních podmínek, pořízení a využívání zvláštního vybavení pracoviště, zvláštní úpravy stávajících strojů, nástrojů, používání zvláštních pracovních pomůcek nebo každodenní podpora nebo pomoc na pracovišti formou předčitatelských služeb, tlumočnických služeb nebo pracovní asistence. Jinak řečeno je možné zcela mimořádné podmínky nově uznat i pojištěncům, kteří doposud podmínky některého ze zdravotních postižení, taxativně stanoveného v příloze č. 3 dosavadní prováděcí vyhlášky, nesplňovali. Předpokládá se, že v návaznosti na nově stanovená kritéria budou v posudkové praxi zcela mimořádné podmínky nadále uznávány zejména v případech těžkých zdravotních postižení smyslových, mentálních a tělesných, např. postižení způsobujících těžkou poruchu pohyblivosti s trvalou odkázaností na invalidní vozík anebo u nevidomosti.

5. Zdravotní postižení, stabilizovaný zdravotní stav, adaptace na zdravotní postižení

Právní úprava nově vymezila pojmy důležité při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, z nichž některé dosavadní právní úprava používala, aniž jejich obsah blíže vysvětlila.

Nově se tak v § 39 odst. 5 ZDP stanoví, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V § 39 odst. 6 ZDP se vymezuje stabilizovaný zdravotní stav jako zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. V § 39 odst. 7 ZDP se pak stanoví, že pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

6. Stanovení způsobu zhodnocení a využití zachované pracovní schopnosti u invalidity prvního a druhého stupně

V souladu s větším důrazem na hodnocení zachovaných pracovních schopností přináší další změnu § 5 VPI. V citovaném ustanovení je vymezen způsob hodnocení a využití zachované pracovní schopnosti u invalidity prvního a druhé stupně, tj. při určení poklesu pracovní schopnosti minimálně 35 % a maximálně 69 %.

V případě takto určeného poklesu pracovní schopnosti se vždy stanovuje, zda je pojištěnec schopen:

• vykonávat po vzniku invalidity prvního nebo druhého stupně výdělečnou činnost jen
  • s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti [§ 5 písm. a) bod 1 VPI];
  • s podstatně menšími nároky na kvalifikaci [§ 5 písm. a) bod 2 VPI];
  • v podstatně menším rozsahu a intenzitě [§ 5 písm. a) bod 3 VPI];
• rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti, pokud není schopen využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti nebo pokračovat v předchozí výdělečné činnosti [§ 5 písm. b) VPI].

Za podstatně menší nároky, rozsah nebo intenzitu se v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 49 % považuje snížení alespoň o třetinu a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 50 % a nejvíce o 69 % snížení alespoň o polovinu [§ 5 písm. a) VPI].

7. Procentní míry poklesu pracovní schopnosti

Dosavadní právní úpravu procentních měr poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, obsaženou v rozsáhlé příloze č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., která nabyla byla účinnosti dne 1. 1. 1996 a naposledy byla novelizována v roce 2000, nová právní úprava nepřevzala. Důvodem byla zejména nutnost promítnout do této oblasti nové poznatky lékařské vědy, především pokud jde o důsledky zdravotních postižení na pracovní schopnost. Nové metody diagnostiky a léčby jednotlivých chorob zlepšují prognózu řady dříve nepříznivých stavů, snižují jejich negativní důsledky, přispívají k zlepšení kvality života a tím i schopnosti pracovního uplatnění. Příloha k VPI proto upravila procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotních postižení nově. Tato příloha nemůže být stejně jako příloha k dosavadní prováděcí vyhlášce taxativní - v případě zdravotního postižení, které je příčinou DNZS a není v příloze k VPI uvedeno, stanoví se pokles pracovní schopnosti podle takového zdravotního postižení v příloze uvedeného, které je s ním funkčním dopadem nejvíce srovnatelné.

8. Přechodná ustanovení

Přechodná ustanovení k novele ZDP, obsažená v čl. II zákona, řeší ochranu poživatelů dříve přiznaných invalidních důchodů, transformaci těchto důchodů na nově zavedené invalidní důchody, jakož i postupný náběh nového systému posuzování invalidity.

Transformace dosavadních invalidních důchodů

Od 1. 1. 2010 nedošlo v souvislosti s popsanými změnami k odnětí ani změně výše dosavadních plných a částečných invalidních důchodů, změnilo se pouze jejich označení.

Podle čl. II bodu 8 věty první zákona plný invalidní důchod, na který vznikl nárok před 1. 1. 2010, se ve výši, v jaké náležel ke dni 31. 12. 2009, považuje od 1. 1. 2010 za invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.

Podle čl. II bodu 8 věty druhé zákona se částečný invalidní důchod, na který vznikl nárok před 1. 1. 2010, s výjimkou částečného invalidního důchodu uvedeného v bodě 9, ve výši, v jaké náležel ke dni 31. 12. 2009, považuje od 1. 1. 2010 za invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, byl-li důvodem částečné invalidity pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 50 %, a za invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně v ostatních případech.

Postupný náběh nového systému posuzování invalidity

Shora uvedeným přechodným ustanovením v oblasti dávkové odpovídají i přechodná ustanovení posudkového charakteru. Podle čl. II bodu 10 zákona se plná invalidita, která trvá ke dni 31. 12. 2009, považuje od 1. 1. 2010 za invaliditu třetího stupně. Podle téhož ustanovení se částečná invalidita, která trvá ke dni 31. 12. 2009, považuje od 1. 1. 2010 za invaliditu druhého stupně, byl-li jejím důvodem pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 50 %, a za invaliditu prvního stupně v ostatních případech. Podle čl. II bodu 12 zákona se posuzování invalidity u invalidních důchodů uvedených v bodě 8 větě první a druhé od 1. 1. 2010 řídí právními předpisy účinnými od tohoto dne. V důsledku uvedených přechodných ustanovení se i po 1. 1. 2010 posuzuje invalidita za dobu před tímto datem nadále podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2009.

Ochrana poživatelů dříve přiznaných invalidních důchodů

Zákon rovněž chrání poživatele invalidních důchodů v případě, že při první kontrolní lékařské prohlídce invalidity, konané po 1. 1. 2010, dojde ke změně stupně invalidity. Podle článku II bodu 13 zákona byl-li plný invalidní důchod přiznán před 1. 1. 2010 a při první kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2009 je zjištěn takový stupeň invalidity, který má za následek snížení výše invalidního důchodu, sníží se výše invalidního důchodu až od třinácté splátky tohoto důchodu splatné po dni konání této prohlídky. Byl-li částečný invalidní důchod přiznán před 1. 1. 2010 a při kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2009 je zjištěn takový stupeň invalidity, který by měl za následek snížení výše invalidního důchodu, náleží invalidní důchod v dosavadní výši.

II. Související změny

V souvislosti se změnami právní úpravy posudkových kritérií, popsanými v části I, došlo s účinností od 1. 1. 2010 k některým významným změnám rovněž v procesní úpravě. Jednalo se především o novely zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, provedených jednak zákonem, jednak zákonem č. 479/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Bez dopadu na procesní úpravu posuzování zdravotního stavu v sociální oblasti ale nezůstala ani shora zmíněná podzákonná právní úprava (VPI).

1. Nové povinnosti příjemců dávky důchodového pojištění, podmíněné nepříznivým zdravotním stavem, a žadatelů o dávku

Zákon ve svém článku IV bodu 35 novelizoval § 53 odst. 2 ZOPSZ tak, že stanovil dvě nové povinnosti jak příjemců dávky důchodového pojištění, podmíněné DNZS, tak žadatelů o tuto dávku. Jejich smyslem je v návaznosti na provedená zpřesnění posudkových kritérií invalidity vytvořit pro posudkové orgány lepší podmínky zjistit v průběhu posuzování od posuzovaných osob posudkově relevantní skutečnosti.

V prvé řadě jde o novou povinnost předložit na výzvu orgánu sociálního zabezpečení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti nálezy ošetřujících lékařů, které posuzovaná osoba u sebe má. Tato výslovná povinnost je reakcí na skutečnost, že ne vždy se nálezy z léčby posuzované osoby na odborných pracovištích soustředí u praktického registrujícího lékaře, což posudkovým orgánům komplikuje objektivizaci zdravotního stavu v průběhu posudkového procesu.

Dále jde o povinnost sdělit na výzvu orgánu sociálního zabezpečení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti údaje o dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech, předchozích výdělečných činnostech a o změnách ve sdělených skutečnostech, k nimž došlo od předchozího posouzení poklesu pracovní schopnosti. Tato nová povinnost reaguje na skutečnost, že uvedené údaje nezdravotního charakteru se nově staly významnou součástí posudkových kritérií v rámci posuzování invalidity.

V případě příjemce dávky důchodového pojištění, podmíněné DNZS, může být při nesplnění některé z těchto povinností ve lhůtě do 8 dnů od doručení výzvy orgánu sociálního zabezpečení (nestanovil-li tento orgán lhůtu delší) výplata důchodu z důchodového pojištění zastavena, jestliže příjemce dávky byl ve výzvě na tento následek upozorněn (§ 53 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZOPSZ“).

2. Zavedení námitkového řízení

Změna právní úpravy byla provedena především body 30 až 32 článku I ZOPSZ, který novelizoval příslušná ustanovení, zejména § 88a 89 ZOPSZ.

Podstata změny spočívá v tom, že zatímco podle dosavadní úpravy mohl pojištěnec napadnout rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení o důchodové dávce za stanovených podmínek přímo správní žalobou, o níž rozhodoval soud, nově tak může učinit až po vyčerpání námitek (bez ohledu na to, jakým výsledkem námitkové řízení skončilo). Námitky mají charakter řádného opravného prostředku, které může podat účastník řízení písemně do 30 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení ve věci důchodového pojištění oznámeno. O námitkách rozhoduje orgán sociálního zabezpečení, který napadené rozhodnutí vydal; rozhodnutí přitom přezkoumává v plném rozsahu, aniž je vázán podanými námitkami. Protože převážná část žalob v oblasti důchodového pojištění byla doposud podávána proti rozhodnutím o plném invalidním nebo částečném invalidním důchodu, přináší zavedení námitkového řízení důležitou změnu i pro činnost LPS. Fakticky totiž znamená v důchodových věcech podmíněných posouzením DNZS vytvoření další posudkové instance. ZOPSZ to vyjadřuje stanovením nové kompetence České správy sociálního zabezpečení posuzovat zdravotní stav pro účely řízení o námitkách (ať už námitkami napadené rozhodnutí vydala sama ČSSZ anebo Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany či Ministerstvo spravedlnosti). Z posuzování pro účely námitkového řízení je přitom vyloučen lékař, který tutéž věc posuzoval nebo pro takové posouzení vypracoval podklad pro účely rozhodnutí správního orgánu v prvním stupni řízení.

3. Povinnost posudkového orgánu předat nebo zaslat občanu stejnopis posudku o invaliditě

Tato změna byla provedena zákonem č. 479/2008 Sb., který v čl. I bodu 16 doplnil § 8 ZOPSZ o nový odstavec 10, a v čl. I bodu 24 doplnil § 16a ZOPSZ o nový odstavec 6.

Podstata změny spočívá v tom, že zákon stanovil novou povinnost pro okresní správy sociálního zabezpečení a pro posudkové komise MPSV (ty nadále posuzují mj. invaliditu pro účely přezkumných soudních řízení) předat anebo zaslat občanu do 7 dnů stejnopis posudku o invaliditě. Ve spojení s tím, že náležitosti tohoto posudku byly poprvé stanoveny právním předpisem (VPI - viz níže bod 4), znamená tato změna výrazné zvýšení informovanosti pojištěnce o posouzení a tím i posílení jeho právního postavení v posudkovém řízení.

4. Stanovení náležitostí posudku o invaliditě

V návaznosti na ustanovení § 8 odst. 10 a zmocňovací ustanovení § 127 odst. 2 ZOPSZ, ve znění zákona č. 479/2008 Sb., byly v § 7 VPI stanoveny náležitosti posudku o invaliditě. Zatímco např. ve zdravotnické legislativě je stanovení náležitostí posudku právním předpisem poměrně běžným jevem, v právní úpravě činnosti lékařské posudkové služby v sociální oblasti jde o průlomové ustanovení.

Posudek o invaliditě musí od 1. 1. 2010 obsahovat:

• označení orgánu sociálního zabezpečení, který posoudil zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnce, jméno, popřípadě jména, příjmení a titul příslušného lékaře a jeho podpis a razítko tohoto orgánu [§ 7 písm. a) VPI];
• jméno, popřípadě jména a příjmení pojištěnce, rodné číslo pojištěnce, popřípadě, není-li přiděleno, datum narození pojištěnce, adresu místa trvalého pobytu pojištěnce, popřípadě, jde-li o cizince, adresu místa pobytu na území ČR a nemá-li ji, adresu bydliště v cizině [§ 7 písm. b) VPI];
• účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce [§ 7 písm. c) VPI];
• výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce [§ 7 písm. d) VPI];
• skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce [§ 7 písm. e) VPI];
• výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením [§ 7 písm. f) VPI]:
  1. zda se jedná o DNZS,
  2. procentní míry poklesu pracovní schopnosti,
  3. stupně invalidity,
  4. dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity,
  5. schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %,
  6. zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek,
  7. doby platnosti posudku pro účely prokázání, že fyzická osoba, která byla uznána invalidní, je osobou se zdravotním postižením podle zákona o zaměstnanosti, pokud tato osoba není poživatelem invalidního důchodu;
• odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti [§ 7 písm. g) VPI].