V předchozím příspěvku v UNES č. 3/2011 byly představeny účetní souvislosti týkající se dotací, a to jak přímých (poskytovaných ve vztahu stát - konečný příjemce), tak nepřímých (poskytovaných ve vztahu stát - zprostředkovatel - konečný příjemce). Úvodem je třeba ještě znovu připomenout, že přijetí přímé dotace znamená pro konečného příjemce povinnost přejít na podvojné účetnictví.
V tomto příspěvku bude pozornost věnována dalším finančním zdrojům, které mohou nestátní neziskové organizace (dále jen „NNO“) získat. V praxi dochází k velkým potížím s určením, o jaký druh finanční podpory se jedná. Nejčastěji jsou zaměňovány dotace s příspěvky a mnohdy i příspěvky s dary. Obecně platí zásada, že ke každému získanému prostředku je třeba mít písemnou smlouvu a podle jejího obsahu (nikoliv názvu!) se příjemce dozví, jaký druh finančních prostředků získal a podle toho bude účtovat.
Jedná se o prostředky získané po přijetí velkých projektů, které NNO přihlásí do příslušné výzvy a jejich projekt je vybrán k financování. Existují však také prostředky, které plynou z rozpočtu EU, ale jsou zprostředkovány například ústředními orgány státní správy nebo jejich specializovanými agenturami (typickým příkladem je finanční podpora letošního Roku dobrovolnictví, na který EU vyčlenila prostředky ze svého rozpočtu a prostřednictvím MŠMT je poskytuje neziskovým organizacím). Tyto prostředky jsou však poskytovány na základě Rozhodnutí MŠMT a patří tedy mezi přímé dotace.
U prostředků z rozpočtu EU v praxi nedochází k žádným potížím s rozpoznáním těchto prostředků a jejich účtování je stejné jako účtování přímých dotací (prostřednictvím účtu 691 a 346).
Pravidla čerpání a vyúčtování prostředků z fondů EU stanoví velmi přesně, jak má být vedena analytická evidence, resp. jak mají být označovány účetní doklady, aby bylo patrné financování z prostředků EU. Doporučuje se využít nabídky účetního software a používat rozšířenou formu analytické evidence (například samostatných hospodářských středisek).
Folklor a pestrost pojmenování prostředků je v této oblasti velmi častá. Neexistuje žádná jednotící metodika nebo pokyn v rámci veřejné správy. Poskytování příspěvků z rozpočtů obcí a krajů spadá do samostatné působnosti každé municipality (upravuje zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném znění). Konkrétně pak § 9 odst. 1 písm. h) a i). Zde se hovoří pouze o výdajích, které mohou obce i kraje poukázat na výdaje na podporu subjektů provádějících veřejně prospěšné činnosti, (...) jiné výdaje uskutečněné v rámci působnosti obce, včetně darů a příspěvků na sociální nebo jiné humanitární účely. Z dikce zákona evidentně nejde o dotace, ale spíš o příspěvky (odůvodněním může být explicitní zmocnění kraji, který může poskytnout dotaci Radě regionu soudržnosti).
Ujednocení názvu nepomáhá ani dikce jiných předpisů. Například vyhláška č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro ty účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání (pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví) uvádí ve svém § 27 odst. 7 náplň položky „Provozní dotace“ (účet 691) takto - za dotace, pokud jsou na provozní činnost účetní jednotky, jsou považována bezúplatná plnění (...) z rozpočtů územních samosprávných celků na stanovený účel.
Často je pro označení finančních prostředků poskytovaných municipalitami používán pojem „grant“. Jde o anglický ekvivalent slova dotace. Jeho jasnou právní definici není možné v právním řádu ČR najít. Hledat rozdíly v definicích slova „grant“ a „dotace“ je jako hledání jehly v kupce sena.
V praxi se užívá nejčastěji jako synonymum k pojmu dotace. Účtovat se však musí podle znění smluv, na základě který je poskytován. Pro účtování je podstatné zejména to, že finanční prostředky poskytuje kraj nebo obec a nejedná se o dar.
Ve všech ostatních případech se účtuje takto:
Zásady:
Pro ukázku zavedeme tyto analytické účty:
348.100-Nároky na dotace a ostatní zúčtování s rozpočtem samosprávných celků
691.100-Provozní dotace - příspěvek na provoz

Účetní jednotka obdržela smlouvy o poskytnutí příspěvku od města a příslušného kraje. Dle výpisu z běžného účtu zjistili, že již došel příspěvek od města ve výši 50 000 Kč a od kraje 20 000 Kč. Účetní jednotka ke konci roku zjistila, že nemůže vyčerpat příspěvek od města v plné výši a že bude muset 10 000 vrátit.
Řešení
Pro řešení je nutné zavést analytické účty:
348.100-Nárok na příspěvek od města
348.200-Nárok na příspěvek od kraje
691.100-Příspěvek od města
691.200-Příspěvek od kraje

Dar je definován v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, konkrétně v § 628 odst. 1, kde se praví, že darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. Podstatným charakterickým rysem daru je fakt, že je poskytován bez protiplnění. V praxi neziskových organizací se často stává, že organizace přijímá finanční prostředky jako dar a zároveň poskytuje dárci reklamní prostor na pořádané akci. Nebo přijímá darem například trička, která budou nosit členové při aktivitách a na nich je uvedeno logo poskytovatele. Oba uvedené případy nelze považovat za dary, nýbrž za sponzoring (vysvětlený níže).
Dar, tedy ono pomyslné „něco“, může mít finanční nebo nefinanční podobu. Podle toho je třeba odlišit i účtování. Za dar je také považován výtěžek veřejné sbírky, který je určen na úhradu výdajů spojených s uspořádáním sbírky. Dále je darem také nadační přípěvek poskytnutý nadací nebo nadačním fondem.

Přílohou interního dokladu je většinou darovací smlouva (zákonem je vyžadována v písemné podobě pouze u darování nemovitostí). Pokud však darovací smlouva není uzavřena písemně, je třeba dostatečně charakterizovat dar na interním dokladu.
Již bylo naznačeno výše, že pokud se jedná o poskytnutí finančních prostředků nebo jiných plnění v rámci běžného dodavatelsko-odběratelského vztahu (NNO poskytne reklamní plochu - podnikatel za to zaplatí), pak nejde o dar, nýbrž o sponzorský příspěvek. Pokud jde konkrétně o prostředky za reklamu, je určujícím právním předpisem - zákonem č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně v § 1 odst. 4 uvedeného zákona se praví, že: Sponzorováním se rozumí příspěvek poskytnutý s cílem podporovat výrobu nebo prodej zboží, poskytování služeb nebo jiné výkony sponzora. Sponzorem se rozumí právnická nebo fyzická osoba, která takový příspěvek k tomuto účelu poskytne.
V praxi bývá zcela chybně zaměňován pojem sponzorský příspěvek s pojmem dar. Vzniká tak oxymoron „sponzorský dar“. V praxi je opět potřeba velmi podrobně definovat, o jaký vztah se jedná, resp. prostudovat příslušnou smlouvu. Chybné posouzení nemá za následek jen chybné účtování, nýbrž i významné daňové dopady (u darů jde o daň darovací, u sponzoringu daň z příjmů právnických osob).
Poskytování reklamy sponzorovi je v souladu s § 18 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, předmětem daně vždy - jde o tzv. doplňkovou činnost. Podle ZU jsou účetní jednotky povinny vést oddělenou evidenci tak, aby bylo možné zjistit jak náklady, tak výnosy z činností podléhajících dani z příjmů právnických osob.
Z toho důvodu je nutné v účetnictví pomocí analytické evidence (AE) sledovat jak výnosy, tak náklady.
