Občas se stane, že účetní jednotka nebo podnikatel vedoucí daňovou evidenci poruší platné právní předpisy nebo uzavřené smlouvy a musí zaplatit různé druhy sankcí. Může jít o sankce ze závazkových vztahů, uzavřených podle obchodního resp. občanského zákoníku, nebo sankce za pozdě odvedenou daň, sankce za pozdě a nesprávně odvedené pojištění na sociální nebo zdravotní pojištění, sankce za opožděně podané daňové přiznání, resp. sankce za nesprávně vedené účetnictví. V příspěvku si rozebereme některé z uvedených sankcí, ukážeme si způsob jejich zaúčtování a zejména se zaměříme na daňové řešení těchto sankcí z hlediska jejich daňové uznatelnosti resp. neuznatelnosti. Blíže si rozebereme sankce dle nového daňového řádu účinného od 1. 1. 2011.
Z ustanovení § 25 odst. 1 písm. f) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), vyplývá, že kromě zaplacených sankcí ze závazkových vztahů jsou všechny ostatní penále, úroky z prodlení a pokuty daňově neuznatelným výdajem (nákladem).
Půjde například o následující sankce:
Daňový subjekt zahrne výše uvedené sankce při jejich zaplacení v rámci vedení daňové evidence jako nedaňový výdaj.
Daňový subjekt účtuje o těchto sankcích výsledkově již při vzniku povinnosti resp. nároku na smluvní sankci v rámci účtové skupiny 54 - Jiné provozní náklady. Lze použít účtování na účet 545-Ostatní pokuty a penále. Vzhledem k tomu, že tyto sankce jsou daňově neuznatelné, nutno výsledek hospodaření při jeho transformaci na základ daně v rámci sestavení daňového přiznání zvýšit o částku uvedenou na účtu 545 podle znění § 23 odst. 3 písm. a) bodu 2 ZDP.
Z ustanovení § 24 odst. 2 písm. zi) ZDP vyplývá, že daňově uznatelným výdajem (nákladem) jsou smluvní pokuty, úroky z prodlení, poplatky z prodlení, penále a jiné sankce ze závazkových vztahů, a to jen tehdy, pokud byly zaplaceny.
Daňový subjekt zahrne zaplacené smluvní sankce ze závazkových vztahů v rámci daňové evidence jako daňové účinné výdaje a přijaté smluvní sankce ze závazkových vztahů jako zdanitelné příjmy.
Daňový subjekt bude účtovat o smluvních sankcích v souladu se zněním Českého účetního standardu č. 019 pro podnikatele výsledkově již při vzniku povinnosti, resp. nároku na smluvní sankci v rámci účtové skupiny 54 - Jiné provozní náklady (u dlužníka) a 64 - Jiné provozní výnosy (u věřitele). Lze použít účtování na účet 544-Smluvní pokuty a úroky z prodlení a účet 644-Smluvní pokuty a úroky z prodlení.
Na vrub účtu 544 sloužícího k vyjádření určitých smluvních pokut a úroků z prodlení se účtují částky závazků bez ohledu na to, zda byly zaplaceny či nikoliv, a to:
Obdobně tomu bude na účtu 644.
Pouze úroky z prodlení podle smlouvy o úvěru se účtují na účet 562-Úroky a 662-Úroky.
Účtování u poplatníka, který vede účetnictví, o vzniku povinnosti nebo nároku na smluvní sankci je prováděno bez ohledu na to, zda smluvní sankce byla zaplacena či nikoliv. Proto je nutno při sestavení daňového přiznání k dani z příjmů provést úpravu výsledku hospodaření podle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 2 a 6, a dále dle § 23 odst. 3 písm. b) bodu 1 a 3 ZDP, a to následovně:
Z důvodu opožděné úhrady faktury splatné ke dni 31. 10. 2010 odběratelem až dne 20. 12. 2010 vyúčtoval dodavatel odběrateli v souladu s uzavřenou kupní smlouvou podle ObchZ úrok z prodlení ve výši 40 000 Kč. K úhradě smluvní sankce dojde dlužníkem až v dubnu roku 2011. Oba smluvní partneři vedou účetnictví.
Účetní a daňové řešení u dodavatele a odběratele v roce 2010 a 2011 vyplývá z následující tabulky:

Úrok z prodlení je vymezen v § 369 a § 369a ObchZ a v § 517 ObčZ. Jde o sankci za opožděné plnění peněžitého závazku, kdy dlužník měl zaplatit, ale neučinil tak včas a řádně, čímž způsobil věřiteli újmu. Stanovení výše úroku z prodlení je odlišné podle toho, zda se jedná o občanskoprávní úpravu vztahu, nebo zda jde o obchodněprávní smluvní vztah.
Je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník podle znění § 369 ObchZ povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.
Podle znění § 369a ObchZ platí, že ve vztahu mezi podnikateli nebo ve vztahu mezi podnikateli a veřejnoprávními korporacemi nebo podnikateli a státními příspěvkovými organizacemi, jehož předmětem je úplatná dodávka zboží nebo služeb, vzniká věřiteli právo na úrok z prodlení stanovený předpisy práva občanského (§ 369) dnem následujícím po dni splatnosti nebo po uplynutí lhůty k placení ceny dodávky stanovenými smlouvou.
Ze znění § 369a odst. 2 ObchZ vyplývá, že není-li den nebo lhůta splatnosti ceny dodávky stanovena smlouvou, vznikne právo na úrok z prodlení, aniž je zapotřebí výzvy k plnění:
Dle § 369a odst. 3 ObchZ má věřitel právo požadovat úroky z prodlení jenom v míře, v jaké splnil své zákonné a smluvní povinnosti a jestliže neobdržel dlužnou částku v době její splatnosti, ledaže dlužník není odpovědný za prodlení.
V případě, kdy je dohoda stran odchylná od znění § 369a odst. 2 a 3 a dohoda o výši úroku je odchylná od výše stanovené předpisy práva občanského, která je i s ohledem na konkrétní okolnosti případu, praxi zavedenou mezi stranami a na obchodní zvyklosti zřejmě zneužívající ve vztahu k věřiteli, je tato dohoda neplatná. Jestliže soud zjistí, že tato dohoda je zneužívající a neexistuje objektivní důvod pro úpravu ve smlouvě odchylnou od odst. 2 a 3 nebo o odchylné výši úroku, použijí se odst. 2 a 3 a výše úroku stanovená předpisy obecného občanského práva; právo na náhradu škody podle § 369 odst. 2 není dotčeno.
Při stanovení výše úroku z prodlení se použije nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb. Úrok z prodlení od 1. 7. 2010 vychází z výše repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů. Procentní sazba úroku z prodlení pak zůstává pro konkrétní případ prodlení dlužníka stejná, i když dochází ke změnám v repo sazbě. Úrok z prodlení tak od 1. 7. 2010 bude po celou dobu prodlení dlužníka činit stálé procento z dlužné částky a nebude se přepočítávat k 1. 1. a k 1. 7. jako tomu bylo dříve.
V § 697 a § 723 ObčZ jsou uvedeny případy, kdy má věřitel právo požadovat na dlužníkovi poplatek z prodlení.
Jedná se o situace:
Výše poplatku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a činí za každý den prodlení 2,5 promile dlužné částky, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení. Novelami tohoto nařízení nedošlo v tomto ustanovení nařízení ke změnám.
Smluvní pokutou můžeme zajistit závazek, přičemž je smluvní pokuta vymezena v § 544 a § 545 ObčZ a v § 300 až § 302 ObchZ. Zatímco úrok z prodlení není nutno ve smlouvě sjednat a nárok věřitele na úrok z prodlení vzniká ze zákona, je nutno smluvní pokutu sjednat písemně. Může tedy dojít k situaci, že věřitel má nárok jak na písemně sjednanou smluvní pokutu za včasné nezaplacení smluvní ceny, tak na úrok z prodlení, vyplývající přímo ze zákona.
Podle § 301 ObchZ může nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.
Mezi smluvní sankce lze zahrnout i odstupné, které je vymezeno v § 497 ObčZ a v § 355 ObchZ. Nejčastějším případem uplatnění odstupného v rámci závazkových vztahů bude jednostranné zrušení smlouvy jednou ze smluvních stran.
Podle znění § 326 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, se může domáhat jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec při prodlení druhé strany nároku na zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši stanovené pro občanskoprávní vztahy, tedy podle ObčZ.